Můj příběh

Ahoj, já jsem Eliška Beňová

Jsem manželkou a také mámou  dvou dcer a více než pět let je mojí vášni změna životního stylu začínající uvnitř. Věřím tomu, že to, jaký život žijeme ovlivňuje naše další konání a rozhodování. Jenomže kdysi jsem si myslela, že skvělý život je  jenom pro „Vyvolené“, a tak jsem se nechala unášet na vlnách podivných náhod, které můj život jenom komplikovaly.

Dnes už se na sebe koukám s hrdostí a děkuji sama sobě, že jsem v minulosti přijala výzvu a podstoupila zásadní rozhodnutí  Vědomě  jsem si zvolila nový život a konečně mám dostatek odvahy, plnit si své sny a rozhodovat o sobě a svém životě sama. Konečně se cítím svobodná😊

Své zkušenosti teď sdílím s ostatními lidmi, se ženami, které si nevěří, kterým nevěří okolí a které také jako já před lety, teď řeší problém se sebevědomím, s komunikací a s vnitřním strachem, dát si zelenou a žít životní styl dle své volby.

Můj příběh, aneb jak
jsem našla své ztracené sebevědomíí.

Vždy jsem snila o tom, že jednou budu mít dostatek odvahy si plnit ty své nejtajnější sny a nebudu se bát svého rozhodnutí převzít za svůj život odpovědnost. Líbila se mi představa, při které když jsi něco zamanu, tak to dotáhnu do konce. Snila jsem o tom, jak budu tvořit, cestovat a vydělávat peníze tak, abych měla dostatek času na své blízké a nemusela se rozhodovat komu dát přednost. Neměla jsem ale potřebné sebevědomí na to, abych si dostatečné věřila a ani podporu okolí, protože to byl pro všechny moc velký výstup z komfortní zóny. Teď jsem ale ráda za své hranice, které jsem si vybudovala, a za své rozhodnutií vykročit na tu dobrodružnou cestu, která mi přinesla užasné zážitky a chvíle o kterých jsem spoustu času jenom snila.

To, jaký dnes žiju život, a také to kým jsem dnes, bola pro mé staré já pouze mlhavá a hlavně vzdálená představa.  Dnes je to však jinak a můj život je plný smíchu, sebevědomí, zážitků, sebelásky, přátel…. Konečně si plním své sny. Teď se už na sebe koukám s hrdostí a děkuji sama sobě, že jsem v minulosti přijala výzvu a idělala  zásadní rozhodnuti. Konečně se cítím svobodně 😊

Tahle odvaha a sebevědomí, tu ale nebyly před osmi lety a vlastně ani roky před tím.

Když jsem ve svých dvaceti sedmi letech uslyšela v telefonu větu, od šéfa mého tehdejšího  partnera: „Je mi to moc líto, ale Tomáš při té nehodě zemřel“, sedla jsem si na zem, dívala se do zdi a jenom opakovala jeho slova. Snažila jsem se pochopit, co mi to vlastně řekl. Můj partner měl mít za chvíli třicet  a naše dcera tři a pûl. Tato životní událost mne v tu chvíli přenesla do mého dětství, kdy jsem  zažila přesně to samé. Přišla jsem o svého tátu, poté co se ve svých třiceti letech utopil. Ono se to zopakovalo! Ale proč? Na to jsem odpověď ještě v té chvíli neměla. Ještě jsem byla příliš zraněná.

Nadávala jsem na celý život, osud, vesmír a to co následovalo pak, bylo dlouhé období naříkaní, hněvu, lítosti a utápění se v bolesti. Před lidmi jsem se tvářila velmi silně a podpůrně, protože jsem od nich za odměnu dávku pozornosti a lítosti. V té době mi to neskutečně vyhovovalo. Vždyť bylo příjemné mít kolem sebe tolik podobně naladěných  lidí.  Také jsem neměla moc peněz. Bydlela  jsem zpátky u rodičů a měla stále stejné přátele. Ano měla jsem své sny, jenže bylo přece jen snažší schovávat se  před světem a čekat, až mně jednou někdo přijede zachránit. Zatím uběhly tři roky a v mém životě se nic nezměnilo, a to bylo více než děsivé. Měla jsem pocit, že stojím na jednom mistě, že už nějak dlouho nic pro sebe nedělám, že jsem na své já  úplně zapomněla. Nijaký posun, žádný odvážný krok, žádná změna a ani princ na bílém koni nepřišel. NIC!

Zemětřesení  ve mně

Léto 2015 bylo hezké a horké a já jsem se stále víc a víc cítila jako vězeň ve svém životě. Věděla jsem, kde je od něj klíč a jak se dostanu ven, jenže můj strach ze změny byl tak obrovský , že jsem  neměla odvahu to udělat

Kouřila jsem svou několikátou cigaretu a pak mi to došlo. Vždyť kromě pár kulturních aktivit a břišních tanců, na které jsem se chodila odreagovat,  pro sebe nic nedělám. Jen kouřím, užívám si víkendové zahradní party, mám práci, která mě nikam neposouvá a když se vidím s kamarády, tak jen pomlouváme. Bože to jsem tak klesla? To je všechno, co chci světu nabídnout ? To si skutečně dokážu vydělat jen těchto pár korun a můj celoživotní domov se stane  střecha rodičů ? A co má dcera, co jí dávám do života, jaký obraz o životě ?? To uvědomění bylo děsivé a myšlenky na jiný život mi stále víc a víc zaměstnávaly mysl. První zemětřesení v mém nitru nastalo poté, co jsem si řekla, že udělám alespoň nějakou změnu.

Ano, změním svůj životní styl

Přestanu kouřit, také jen tak mrhat svým časem a víkendy plné alkoholu vyměním za zážitky. Najdu si lepší práci a možná se i osamostatním. Moc jsem se těšila a v mém nitru se objevil, takový pomyslný svěží vánek naděje na změnu. Myslela jsem si, že můj nápad budou také sdílet lidé kolem mě. Jenomže tak to nebylo.Namísto podpory přišel výsměch a nepochopení. Neustále si ze mně dělali srandu, provokovali mně, označovali za fajnovou a  při změne stravy i za šílenou. Moji rodiče měli zase obrovský strach, z toho, že vůbec nějakou změnu chci. A já jsem postupně strácela víru, že je to možné, přestala jsem věřit sama sobě. 

Bylo mi z toho všeho hodně smutno a postupně jsem se bála rozhodovat sama za sebe. Bála jsem se říct NE a stále potřebovala utvrzení, že to, co chci je správné. Stávala se ze mě žena, plná strachu z toho, jak bude její okolí reagovat. A tak jsem raději nikomu nic neříkala abych nemusela věci vysvětlovat nebo někoho o nich přesvědčovat.

Mysl je dobrý sluha, ale zlý pán

 

Začala jsem se hodnotit už i já sama a přestala jsem se líbit sama sobě. Všechno, co bylo vysloveno na moji adresu, jsem brala jako stoprocentní pravdu. Pokaždé, když jsem se s něčím pochválila a myslela jsi, že přijde podpora a takové to: „Wau – super, to zní skvěle…. „ Namísto toho jsem  slyšela: „Co – ty? Se vzbuď… To nepůjde, mnozí se už snažili o změnu a jak dopadli! Není ti takhle dobře?“

Ne! Mně už nebylo. Já už jsem chtěla něco víc, a to byl problém. Lidé z mého okolí byli spokojení tam, kde jsou a zvykli si že jsem  byla vždy po ruce.  Vždyť to já jsem byla ta, co podporuje, a né ta, co podporovaná chce být. Byla jsem unavená. Mé podvědomí se začalo ztotožňovat s tím, co si druzí mysleli a jak o mně mluvili. Cítila jsem, jak ze mě pomalu vysávají energií a z celkem vysmáté ženy i po tom všem, čím jsi prošla, se stal jenom stín.

Zemětřesení v mém těle

První záchvat přišel nečekaně. Stoupl mi tlak a pak strnula celá pravá část těla. Ruce a prsty mi zůstali v podivvném křeči  a já jsem  lapala po dechu. Byla jsem jak paralyzovaná. Po tváři mi tekly slzy a já se bála že umírám. Tyhle záchvaty byly různě intenzivní a trvaly měsíce. Každý druhý den jsem prožívala strach, že je to ten poslední. U doktora  jsem byla jako doma a párkrát jsem volala i záchranku.

Návaly potu, panika, bušení srdce, tlaky na hrudi, křeče a dušnost se objevovaly už i za jízdy autem. Byla jsem vychrtá na kost a vážila jen štyřicet pět kg. Mé kruhy pod očima vyprávěly příběh za mě. Nazvala bych to celé obrovskou bezmocí.  Skutečně jsem se bála, protože mé dítě už mělo jenom mně. Tahle horská dráha v podobě nočních můr, záchranek a záchvatů u mě způsobila  absolutní psychickou a fyzickou únavu.

Byla jsem na pokraji svých sil a stála se chodícím stínem. Tetanie – tak zněla diagnóza od neurologa. Prý ochoření mladých nebo také choroba ze stresu. Její zvládaní bylo možné za pomoci určitých doplňků výživy a také léku Neurol – čili léku na nervy, ale to jsem zavrhla. V tomhle devastujícím  stavu, jsem po různých odborných doktorech a také knězi, sáhla po doporučené  knize The Secret- neboly Tajemství. Ta kniha, mi sice nic neříkala, jenže já jsem byla tak psychicky unavená, že jsem si ji za posledních deset  euro koupila. Po dočtení jsem s hrůzou i s úlevou zhodnotila: „Vždyť jsem si to všechno způsobila já sama!“

Zemětřesení v mém srdci

I v tomhle stavu jsem si dokázala do života přivolat lásku, která sice vydržela jen pár měsíců a mě pak bolelo srdce, ale v něčem však byla zvláštní. Měla sílu zemětřesení a má pomyslná bublina konečně praskla a já se na sto procent rozhodla. Změna musí přijít a jen já určím jaká a kdy se uskuteční.

 

Rozhodnutí, sebevědomí a sebeláska = Svoboda

Následující rok byl plný změn, pokusů a omylů. Plný AHA momentů., nových rozhodnutí a ukončení nezdravých vztahů. Pochopila jsem, proč se minulost zopakovala a kde na své cestě jsem přišla o sebevědomí. Začala jsem vydělávat hezké peníze a rok na to jsme se s dcerou přestěhovaly do jiného města. Dveře od mého vězení se otevřely a já získala něco úžasného….

Sebevědomí, sebelásku a svobodu.

Dnes již nezažívám strach z tetanických záchvatů, které končily spánkem z vyčerpaní, protože už žádné nejsou. Dnes už rozumím znamením mého těla. Žiji život podle svých představ , kde jsem pánem já a  kde si  volím svůj životní styl podle sebe a ne na základě lidí, který jak se zdálo, pokaždé věděli co je pro mně nejlepší. Dnes již očekávám své druhé dítě, žiji na Moravě a právě rekonstruuji nově  koupený dům.
A jako třešnička na dortu-
Můj manžel je moje dřívější krátká láska, která se mi opět připletla do cesty po třech letech odloučení 😊A dnes už oba víme, že komunikace, vlastní pocity a naplnění i v životě po jakékoliv stránce, pochopení rodinných vzorců a důvody minulých přešlapů, jsou klíčové pro  změnu.

.