Chtěla bych změnit svůj životní styl, ALE……aneb 9 překážek na cestě za změnou

Dobře znám ten pocit, když se orozhodnete něco ve svém životě změnit, třeba i svůj životní styl, protože Vám ten dosavadní již škodí.

Vím, že na začátku cítite obrouskou radost z toho, že věci se konečně změní k lepšímu, protože již nestačí to co máte, kým jste a jak žijete. Vnitřní hlas Vám našeptáva, abyste rostli ve svém těle, své duši, pro svou vnitřní spokojenost. Je úplně jedno kolik Vám je let a kdo jste. Je jedno zda jste maminka na mateřské, úspěšný manažér, student střední školy nebo člověk v letech. Je to úplně jedno, protože společný je ten pocit, že něco potřebujete dělat jinak.

Ať už je Vaše touha po změně jakákoliv a pohání ji vidina lepšího zdraví, nebo podpůrneho prostředí, změna škodlivého návyku, nebo se jenom cítíte jako v začarovaném kruhu. Ať už je to jak chce, vždy se dostaví ony- PŘEKÁŽKY, které nás spomalují, nebo i úpně odradí od našeho plánu a cíle.

Dobře vím, jaké to je když se dostaví pocit strachu a zbytečnosti, že pokud něco neuděláte pro své sny, představy a touhy, tak jakoby jste svůj život promarnili a vše byl jenom ztracený čas. Vím, že se to těžce uvědomuje, natož o tom vůbec s někým mluví.

A možná jste se přistihli, jak si říkáte:  „Co když to lidi kolem nepochopí, co když se mi vysměji nebo mě odsoudí. A co když selžu?“

,No já prostě potřebuji a chci změnit svůj život, ALE hlavou se mi honí:‘

Nooo, je to spousta překážek a strachů, které nacházíme hlavně ve své hlavě. Pojďme se ale podívat, co se  s nimi dělat dá.  Jak je tedy můžeme společně překonat. 

Nebudu Vám tvrdit, jak je samotná změna procházka růžovou zahradou a jak jde o rychlý a bezbolestný proces. Že tyhle překážky jenom zastrčíte do své kapsy a ony vám dají pokoj. Že to co Vám léta škodilo, teď zmizí mávnutím kouzelného proutku. Ne! Ony, ty strachy jsou totiž založené na Vašich dosavadních skušenostech, nebo na skušenostech, které jste si osvojili od svých blízkých.

Jo, samotná změna je prvním krokem k opuštění Vaši komfotní zóny která je bezpečná, ale už ne vyloženě příjemná. Budete muset udělat kroky, které Vám možná nebudou příjemné a také ne vždy Vás v nich blízcí podpoří. Budete se muset popasovat s překážkami, které tudíž vznikají ve Vaši mysli.

Musíte se o sobě mnohé naučit a být trpělivý i když Vás okolí nepodpoří. Bude potřeba převzít za sebe zodpovědnost a svá rozhodnutí přijímat i když na začátku budou možná nejistá a kostrbatá.

Potřebujete těž pochopit, že změnu chcete Vy a ne Vaše okolí. Také  potřebujete najít to, co podpoří Vaše sebevědomí a najít tak odpověď, proč to vlastně chcete.

Celkem přesně jsi vybavuji, jaké to bylo, když jsem své PROČ hledala já a co se stalo, když jsem ho našla. I přesto, že to nebylo vždy jednoduché, jsem za tu cestu vděčná a jsem moc hrdá na své kroky, plné nejistoty, protože jsem získala mnohem vice, něž jsem původně vůbec měla v plánu. Co to bylo?

Je to ten vnitřní pocit nelpění na názorech druhých a nedržení se dogmat, která mě jenom paralyzovala. Začala jsem žít tady a teď a přestala odkládat  své touhy a sny až na „někdy příště“.

Našla jsem sama sebe a konečně si začala rozumět. Sebereflexe mi pomohla pochopit, proč se mi určité věci v  životě dějí. Začala jsem se mít mnohem radši a i vlastnosti které mě dřív na sobě vytáčely jsem přijala a začala jich využívat, tam kde se hodí. Strach jsem vyměnila za odvahu a syndrom hodné holčičky za sebevědomí. Dokázala jsem ten strach i přijmout a navzdory tomu konat. Také si svá rozhodnutí dokáži obhájit a stojím za nimi i když někomu mohou připadat nereálná.

Vybudovala jsem si je tak, že jsem na první místo dala sebe a naučila  se milovat i své tělo. Přestala jsem dovolovat druhým, aby narušovali mé hranice, kdykoliv se jim to hodilo, a tím jsem získala moc nad svým životem a emocemi.

Pochopila jsem, že není mou úlohou se obětovat a už vůbec ne pro někoho, kdo si své sny odmítá plnit jenom ze strachu, nebo lenosti. Také jsem zjistila, že seberealizace je přirozená pro každého. Má sebe hodnota šla prudce nahoru, a to také způsobilo, že jsem si našla práci, která byla hodnocena úplně jinak, než jsem byla dříve zvyklá. A najednou  mi mé sny přišly mnohem reálnější, nebála jsem se už pomyslet na to, že by se mi něco mohlo splnit. 

Zbavila jsem se nezdravých a nefunkčních vztahů, které mě hodně ovlivňovaly a braly mi energii. Naučila jsem se poslouchat své tělo a duši a také se zbavila špatných návyků, jež mě oslabovaly.

Převzala jsem zodpovědnost za svůj život, a má rozhodnutí jsou založena na základě mého pocitu, a ne pocitů jiných lidí.

Za tohle všechno jsem opravdu ráda, protože kdysi jsem byla ochotna dělat věci, které mi jenom škodily a tolerovala jsem lidi, kteří mi ubližovali. Také můj životní styl se změnil, protože mi absolutně nesloužil. To, co jsem získala ze mě udělalo úplně jinou osobu a mé kamarádky mi často říkají, že jsem pro ně inspiraci, že změna se skutečně udělat dá, jenom je třeba se rozhodnout.

Stojí prostě za to, aby Vaše rozhodnuti bylo pro Vás důležitější, než Vaše výmluvy nebo pochybnosti. Můj příběh, proč jsem se rozhodla pro změnu, si můžete přečíst zde.

JA vám teď povím, ale příběh své sestry, která před štyřmi lety zůstala nemocná a my jsme netušili co se s ní děje.
Hodně jsem se báli a když po všech možných vyšetřeních jí lékaři sdělili, že má roztroušenou sklerózu ( tj. Skleróza Multiplex) , jejím životem to pořádně zatřáslo. V té době jí bylo 26 let a prognózy byly různé.
Chvíli se na to koukala s hrůzou a nepochopením a chvíli s lítostí a hněvem, proč se to stalo právě jí. Ale pak začala chápat určité soulislosti ze svého života a uvědomila si, že její životní styl a tím myslím, především ten vnitřní, nebyl vůbec zdravý. Rozhodla se pro změnu, která zahrnovala ukončení nezdravých vztahů. Rozhodla se také, kdo bude na prvním místě a co pro sebe musí teď dělat.

A víte co ? Když jsem se jí zeptala, kdy žila plnohodnotnejším životem, tak mi řekla, že až když  jí SM vstoupila do života. Dříve si život neužívala, nenachàzela v něm potěšení. Dokonce se její choroba stabilizovala a ona teď dělá kondičního trénera a zúčastňuje se sportovních aktivít, kde potkáva mnoho přátel a také nové možností.

Chci tím říct, že někdy se v životě stane něco, co Vás pořádně vykolejí, abyste si pak uvědomili, že tú změnu již třeba bezodkladně udělat Já bych byla ale ráda, kdyby to vykolejeni nebylo tak bolestivé a lidé se poslouchali natolik, aby tu změnu udělali dříve. Aby v jejich životě nemuselo docházet k častým revolucím, protože ty je většinou stojí hodně síl.

A proto malá rada.: „Nečekejte, začněte teď.“

My se teď společně podíváme na jednotlivé překážky, které nás od změny odrazuji.

PŘEKÁŽKA #1

Bojím se rozhodnuti a přijetí zodpovědnosti za něj

Je to asi největší překážka při cestě za změnou, protože nám lidem je vlastní  mít vždy po ruce radu pro druhé, ale když přijede řada na nás, tak nejistě přešlapujeme a nevíme co dál. Sobě nikdy neporadíme tak, jakdokážeme radit druhým.

Je to ale normální a v podstatě nás to naučili už v dětství, když za nás stále někdo něco rozhodoval. Co je dobré do určitého věku, no pokud nám stále někdo diktoval, jak náš život má vypadat, tak v momentě, kdy ho chceme vzít do vlastních rukou, tak nevíme, jak na to a ještě horší je, že  nevíme, zda to rozhodnuti bude správné. A tak pro jistotu neučiníme rozhodnutí žádné, což nás v konečném důsledku ničí, ibíjí a stojí svobodný život.

Převzetí zodpovědnosti je ten největší strašák, jakého v sobě máme a já sama znám dost lidi, kteří  mi řekli, že raději za sebe nechají rozhodovat druhé, protože oni sami se bojí výsledku. Musím ale říct, že tito lidé vůbec nejsou šťastní.

Moje rada:

Když pochybujete o svém rozhodnuti, začněte nejprve pozvolna s maličkostmi, které až tak obrovsky vliv na Váš život nemějí.

Já jsem se kdysi bála rozhodovat , protože jsem byla zvyklá  konzultovat všechno s každým, a to si umíte představit těch názorů. Raději jsem pak neudělala nic. Když jsem začala se svojí změnou, tak jsem ještě žila u rodičů. Jednou jsem se rozhodla, že nechci ve svém pokoji televizi. Divili byste se, jak to těžce nesli, takovou malou blbost. Já jsem ale ve svém vnitru cítila malinkaté vítězství. Pak jsem svá rozhodnuti pozvolna stupňovala. Postupně jsem se dopracovala k rozhodnutí se sama i s dcerou odstěhovat do jiného města. A to už bylo rozhodnuti zásadní, ale také dalo do pohybu mnohé věci. A že to byly věci hezké. 😊

Pamatujte, důležité a zásadní je znát svůj záměr, proč se tak rozhodujete. Ten záměr by neměl být nikdy s úmyslem někomu ublížit. A pak už se věci dejí téměř samy.

PŘEKÁŽKA #2

Jak mám začít, když nemám vhodné podmínky

To chápu. Automaticky je to tak, že když chceme něco změnit, myslíme si, že na to potřebujeme mnoho dalších věci z vnějšího prostředí. Chceme zhubnout, ale nemáme peníze na trenéra. Chceme se jinak stravovat, ale nemáme po ruce vhodní potraviny. Chceme se přestěhovat, ale nemáme auto. ( Že nemám auto, byla jedna z mých výmluv) A tak si řekneme: „Jakmile to budu mít, tak to udělám“ Omyl ! Je to past naší mysle.

Moje rada: Začněte prostě s tím co máte.

Když jsem chtěla začít běhat, vůbec jsem neměla vybaveni, vhodné boty ani oblečeni.  A tak jsem se rozhodla že vezmu to, co mám a půjdu na hřiště. Uběhnu pár  koleček a hotovo. Misie zdánlivě jednoduchá, ale já jsem zjistila že i boty by mi byli k ničemu, protože jsem neuměla správně dýchat, a tak jsem nejprve začala doma praktikovat dechové cvičení.

Nebo poté, co jsem se odstěhovala do jiného města, jsem měla jenom postele, police, ledničku a pračku. Měla jsem však svůj záměr, a to bylo mnohem více. Ostatní přišlo postupně. No ten pocit, že jsem to dala, ten  byl k nezaplacení.
Představte si to, jako oblíbenou hru na Play station – Crash, kde postavička začíná svoji misi a jediné co má, je několik pokusů. Až po zvládnutí určité trasy, získává prostředky, aby mohl překonat další překážky. Vy totéž, získáte prostředky, ale až když vykročíte na cestu.

PŘEKÁŽKA #3

Co když to nezvládnu, protože neumím dát sebe na první místo a říct NE

Ano, tohle je překážk, se kterou se reálně setkáte, pokud máte problém se sebeláskou. . Je to hluboce zakořeněné v nás lidech, dávat na první místo jiné a už vůbec jim neumět říct NE.

Myslím, že to nejspíš vychází s rodových vzorů dané rodiny. Například u mě to bylo tak, že ženy z mé rodiny se prostě obětovaly pro blaho svých děti, manželů, rodičů, sousedů a na sebe zapomněly, nebo ani nevěděly, že by na sebe mohly myslet, a tak nám to také předaly do života. Není potřeba se na ně za to hněvat. Ony to prostě jinak neuměly.

Musíte se smířit s tím, že pokud chcete zmřnu ve svém životě, objeví se lidé, kteří ji budou vědomě či nevědomě nabourávat a Vy se proto musíte naučit říkat NE.

Já jsem také nedokázala říct NE i když jsem to tak cítila. Dostávala jsem se proto často do časového skluzu, stresu, nebo do problémů, protože jsem se bála že někoho odmítnutím zraním.

Znamenalo to , že jsem neměla problém vstát o půlnoci a jet pro známé, kteří bylo opojení alkoholem, nebo se jim nechtělo jet autobusem. Já jsem to pro ně udělala ráda, ale neuvědomila jsem si, že jim to vlastně takhle vyhovuje, že jsem stále po ruce. Mně nedocházelo, že obíram sebe o energii, nebo čas a v neposlední řadě i o peníze.

Měla jsem tendenci všem vycházet v ústrety abych si nahradila pocit důležitosti a potřeby pro okolí. Byl to ale jenom můj pocit nedostatečné sebehodnoty.

Moje rada: 

Pokud máte problém říkat NE, udělejte si plán se zásobami pár vět.

Například:

„Promiň NE, dnes nemůžu.“                                              

„Teď NE, ale zítra mám více času“

NE, tohle se mi nelibí, nechci do toho jet“             

NE, já sladké momentálně nejím.“                       

NE, už nekouřím.“                                             

NE, dnes půjdu spát dříve.“

NE, dnes chci věnovat čas dětem, nebo manželce, nebo sobě.“

NE, nemůžu to za tebe udělat, protože mám sama hodně práce.“

NE, nesouhlasím….“

Abyste rozuměli, pomáhat rozhodně není špatné, jenom si musíte uvědomit, zda to děláte dobrovolně/ nezištně a ne jenom pro pocit důležitosti, protože pak tím sebe obírate o čas. Anebo zda to není jenom o tom, že Vás druzí zneužívají. 

PŘEKÁŽKA #4

Co když jsem jen obyčejní nevděčný egoista a nevážím si to co mám?

Tahle překážka navazuje na tu předchozí.. To, že dáte na první místo sebe, neznamená že jste egoista. Člověk, který dává na první místo sebe, vnímá potřeby druzích, ale před ními vnímá také ty své. Dokáže jasné říct co nebo kdy to udělá, pokud si dodělá své povinnosti. Jenomže egoistický  neboli sobecký člověk je ten, kdo dává do popředí jenom své touhy, bez ohledu na jiné.

Z části jsou egoisté děti v pubertě, které si formuji svou osobnost a my jsme tu na to, abychom je správně vedli.

S tímhle jsem bojovala hodně, ve svém podvědomí, protože jsem byla silně vedena k tomu, že vždy musím pomáhat ostatním, bez ohledu na situaci.

Faktem ale je, že některým lidem jsem pomoct nechtěla, protože jsem si všimla, že jim jde jenom o pěhození svého problému na mě, a oni nic pro jeho vyřešení dělat nemuseli. No můj hluboce zakořeněný spasitelský komplex mě  vždy stáhl do myšlenky, že jsem egoista. 

Moje rada: Buďte k sobě upřímní

Když jsem já po něčem toužila, tak mi doma často říkali:    „Na co Ti to bude.“, zda mi nestačí to co mám. A i naproti tomu, že jsem za to byla ráda,  po určitých věcech jsem toužila . Jenomže komunikace vázla a já jsem získala přesvědčeni, že když chci více, tak jsem nevděčná.

Tenhle pohled se změnil, až když jsem začala měnit svůj život. Hodně jsem četla, mluvila se s lidmi a pochopila jsem určité vzorce, které mi byly jen předané.

Z toho pak může plynout pocit nevděčnosti, neboli nedostatku a pocit, že jste egoista.


Nenechte se tím oklamat 🙂 Pokud je Váš záměr čistýy a Vy  jen potřebujete prostor pro sebe na změnu, tak se musíte jenom obrnit a nebrat tyhle myšlenky vážně. 

PŘEKÁŽKA #5

Jak se na mě budu koukat ostatní a co když mě nepochopí a já zůstanu sama

Velmi častá překážka, která ale plyne také, z nedostatku sebe hodnoty.
Ve Vašem okolí je mnoho lidi, kteří Vás mají úpřimně rádi, ale také jsou tu ti, kteří Vás nepřímo využívají. Tím, že jsme společenští tvorové, je to trochu náročnější, protože se bojíme samoty, která ALE není opodstatněná, protože v našem okolí je vždy někdo poblíž.

Pokud Vás někdo nechápe a nelíbí se mu Vaše rozhodnutí, je třeba ho nechat být. Může pro to mít své důvody, jako například špatná zkušenost z minulosti, nebo má jen obyčejný strach z toho, že se Vám to nepovede a Vy budete smutní.

Nebo i z toho, že se Vám to podaří a smutný bude on, protože se bude cítit trapně, neschopně, jelikož on tu změnu nedokázal udělat a Vy mu jen nastavíte zrcadlo. A to někdy bolí.

Moje rada:

Pokud Vám v něčí blízkosti už není dobře a cítíte se nesví nebo máte pocit, že Vám bere energii, omezte čas s těmito lidi anebo se s nimi nesetkávejte.

Já jsem se s tímhle problémem setkávala asi nejčastěji a nějakou dobu jsem se kvůli tomu hodně trápila. Měla jsem ve svém okolí lidi, kteří  když jsem se rozhodla pro změnu,  jako by měli potřebu se mi vysmívat.

Tím, že jsem už neměla zájem trávit čas na alkoholových akcích, anebo jen tak bezduše sedět a pomlouvat lidi kolem a raději jsem dala přednost sportu, zážitkům, dobré knize, nebo se začala starat více o své tělo i psychiku, jsem mnohým nastavila zrcadlo. Žít podle sebe jim přinášelo pocit ztráty, protože jsem jim už nevěnovala svůj čas.

Pokud chcete změnu,  budete muset některé typy nezdravých vztahů ukončit nebo omezit. Po čase uvidíte že jsou na stejném místě jako treba před pěti lety.

Jiné je to s rodinou, protože ta má  často jen strach, abyste si neublížili. V takovém případě, je dobře s nimi o tom promluvit anebo nemluvit, ať Vás raději jenom pozorují. Vyslechněte si jejich rady, které často můžou být i konstruktivní, ale soustřeďte se především na své vnitřní pocity.

PŘEKÁŽKA #6

Co když selžu a neuspěju?

Selžete a mockrát. Jenomže není selháni jako selháni. Když selžete poté, co se o něco pokoušíte, tak Vás to nutí hledat další způsoby jak to zvládnout. 

Když ale selžete, protože nevydržíte, tak se stáváte frustrovanými a začněte se vnitřně obviňovat, že jste neschopní. Z toho také vyplývá, že Vám jde jenom o výsledek a vůbec ne o ten samotný proces, o to co se naučíte a co zažijete. A to je častou pastí například při hubnutí, nebo při změně stravy, anebo když chcete změnit návyky… Tak se soustředíte na výsledek, že se ho nemůžete dočkat. Pak přichází netrpělivost a Vy to chcete uspěchat.

Jako kdybyste chtěli své dítě porodit v pátém měsíci jen proto, že už se ho nemůžete dočkat.
Nebo možná máte strach a nevěříte si a tak už chcete vidět výsledek a když nepřichází, tak to vzdáváte.
Jako když se dítě učí chodit a spadne dvacetkrát. Nevykašle   se na to, jenom hledá způsoby – Začne chodit opřené o nábytek, pomocí chodítka, za rukou, opakuje po jiných dětech a tak dále.

Při změně ve svém životě,  musíte vědět, proč to celé děláte a jaký je Váš záměr, abyste neselhávali stále dokola. Je to asi nejdůležitější, protože většina lidi, jde do změny kvůli někomu jinému anebo proto, že si připadá nedoceněně.

Vy ale musíte mít i jiný záměr. Záměr, který vychází z Vàs samotných. Pokud chcete zhubnout, nemůžete do toho jít s tím, že je chcete shodit kvůli manželce, nebo lékařům. Musíte to chtít především kvůli sobě. Pokud chcete přestat kouřit, je taky dobré vědět proč to chcete jinak se ke kouření snadno vrátíte., …

Moje rada:

Nevzdávejte se svých snu a rozhodnuti na změnu jenom proto, že Vám okolí nevěří.

Raději se zajímejte o to, proč nevěříte  sami sobě. Selháni totiž patří k růstu a k němu také patří nelpění na výsledku, protože pak tlačíte na pilu a přece pila na kterou se tlačí, neřeže. Samotná cesta k lepšímu životu Vám poskytne mnoho energických zážitků, ze kterých můžete v budoucnu čerpat, když se prostě chvíli dařit nebude. 

Já sama jsem zažila jeden takový milý příběh, když jsem se rozhodla, že se ve svých třiceti   naučím lyžovat. Mojí blízcí mi nevěřili, báli se abych si neublížila, ale já jsem byla rozhodnuta.

Neměla jsem peníze na instruktora a neměla jsem ani potřebné vybavení, a tak jsem využila najjednodušší dostupnou možnost.Začala jsem chodit na tú část svahu, kam se chodily  učit malé děti s instruktory. Připadala jsem si trochu hloupé, ale měla jsem svůj záměr.

Co jsem udělala? Jenom jsem kopírovala děti, které učil instruktor a já jsem se tak naučila lyžovat za dva měsíce sama, teda s pomocí nic netušících učitelů. Neskutečné mě to bavilo a ten pocit, když jsem poprvé sjela svah, byl nepopsatelný. Moje rodina byla překvapena, a dokonce i hrda, a dokonce i hrdá, že jsem to dokázala. Cely článek, jak to probíhalo a co jsem využila, si můžete přečíst zde.

PŘEKÁŽKA #7

Jak se zbavím špatných návyků, když jich mám tolik a vlastně ani netuším, které mi škodí?

Jo, ty návyky! Formují nás už od dětství. Někdy pozitivně a někdy negativně. Tak například, chcete získat lepší prací, ale jste zvyklí o sobě pochybovat. Máte představu, jak na danou práci nejste dost dobří.

Nestačí Vám kvalifikace, nebo nemáte zkušenosti. A tak Vás tenhle návyk odradí od  práce, která se Vám líbí. Pokud tenhle návyk používáte dost často a při důležitých rozhodnutích, dá se  říct, že je to návyk špatný a je zřejmé, že jste si ho osvojili. 

Chcete zhubnout, ale už ráno začínáte s koblihou v ruce a dvěma šálky kafé. Tenhle návyk je silně naučený a pokud si jej neuvědomujete tak můžete dělat cokoliv, ale nebude se Vám dařit.
Pokud chcete začít běhat, nebo sportovat, potřebujete návyk a disciplínu, kterou Vám ale Vaše hlava neposkytne, protože doteď ste ji nepotřebovali. A v takovém případě Vám bude Vaše mysl házet klacky pod nohy.

Moje rada: Nemůžete se zbavit špatného návyku, pokud ho nevyměníte za návyk lepší

Pokud tedy milujete po ránu kávu, dejte si před ní sklenici čisté vody. Pokud chcete začít běhat, ale Vaše hlava Vás odrazuje, tak si dejte malý cíl. Například zaběhnut jenom dva kilometre, a to už nebude pro Vaši hlavu tak těžké. Nebude jí to připadat tak náročné a Vy jej pomaleji začněte učit novým návykům. Hlavně musíte vědět, že novým návykem získáte lepší výsledek.

Mám také zkušenost, když jsem začala běhat já a mojí hlavě se to nelíbilo. Okamžitě si představila ten pocit námahy a udýchanosti. Ale já jsem si dala jednoduchý cil: „Chci zaběhnout jenom dva kilometry a nic víc“. Pak jsem se oblékla a šla běhat. Zkusila jsem to i naopak, že jsem si nastavila: „Dnes budu běhat jenom patnáct minut“ a to bylo taky v pohodě. A tímto jsem naučila svou hlavu novému návyku, který jsem postupně stupňovala do požadovaného výsledku.

O návycích bude taky samostatný článek, protože změny návyků mají své postupy.

Není podstatné to, jak rychle se špatného návyku zbavíte ale zda si uvědomujete, když ho děláte. Návyky jsou při změně klíčové, protože Vás nutí vyjít z komfortní zóny, nebo Vás v ní také udržují.

PŘEKÁŽKA #8

Nemám dostatek energie

To automaticky navazuje na špatné návyky. Protože ty nás ovlivňuji a pokud nám neslouží tak nám také odebírají energii. Takto se to opakuje každý den a my se tak cítíme v neustálém kolotoči.

Moje rada :

Začněte měnit vždy jeden návyk postupně a začněte si energii hlídat.

K tomu za mě určitě  pomáhá procházka, chvika o samotě, bytí v přírodě. Nebo jděte se psem ven, anebo si dejte horkou vanu.  Jsou to všechno klidové činnosti, které energii neberou.

Pokud jste člověk aktivní je to pro Vás klíčové, protože Vy potřebujete tu aktivitu prostřídat i s klidovým režimem. Pokud jste člověk méně aktivní a máte rádi spíše klid, tak Vám může pomoct právě nějaká fyzická aktivita, doplníte tím svou  energii.

Samozřejmě i strava, pohyb, pitný režim a také psychohygiena, jsou obrovskými pomocníky na doplnění energie.

Naopak co energii neustále bere, je stěžovaní si, pomlouváni jiných, neustále ponocování a také strach v jakékoliv formě. A to už nemluvím o návycích spojených s alkoholem nebo jinými omamnými látkami.

PŘEKÁŽKA #9

Bojím se, že při tom všem ztratím sám sebe

A tím myslím sama v sobě! Já miluji film Piráti z Karibiku, protože je dobrodružný, ale také tam padla v jednom díle věta:  „Na to abyste se mohli najit, se musíte nejprve ztratit“

Já jsem napříkld hodně lpěla na výsledku. Dala jsem si cíl, že například za dva mésíce se mi má něco podařit, ale tak jsem na tom lpěla, že mi to začalo škodit a nedařilo se. Pak jsem byla presvědčená, že to nefunguje, že ta změna nepřichází a také jsem se na sebe zlobila za to, že jsem se na to dala. Vyzkoušela jsem ale i jinou techniku.

Dát si termín, ale nelpět na výsledku a také ani nevědět, jestli se to podaří. Jenom jsem si řekla, že to tak chci, že nevím jak se to stane, ale budu to mít. To způsobilo, že jsem se začala více soustředit na cestu ke změně, neměla jsem takový strach, z možného selhaní a také jsem si více vychutnávala ten samotní proces. A víte co? Tohle mi dost dobře fungovalo.

Moje rada:

Pokud chcete něco ve svém životě změnit , tak se na chvíli ztratíte, protože hledáte to, co Vám skutečně vyhovuje a co ještě neznáte

Dám Vám příklad

Pokud jedete na dovolenou a jste tam například na dva týdny, tak prvních pár dní jste zmatení z prostředí. Pak se tam s tím sblížite a po týdnuuž znáte zkratky, cestičky a tak dále.Je dobře mít po ruce někoho kdo při Vás stoji, ale pokud nikdo takový není, je fajn si najít svého mentora, buď online formou, nebo ve formě knihy, nebo můžete čerpat také z tohoto  webu.

Ono se totiž stane, že na té cestě za změnou, budete zkoušet mnohé, a ne všechno bude příjemné a na chvíli se můžete ztratit. Na to ale musíte být připravený a mít dostatek odvahy.

Tyhle překážky řeší každý, jenom v jiné intenzitě. Změna ve Vašem životě není závodní soutěž, a proto doporučuji jet vlastním tempem.

Jo a abych nezapomněla. Tohle všechno Vás bude formovat. Také Vaše sebevědomí, Vaši osobnost, Vaši odvahu, sebereflexi a také trpělivost. A v podstatě zjistíte, že kromě dané změny jste získali i něco mnohem cennějšího.

Co je to?

Získali jste lepší verzi sebe samých, a to Vám dá  obrovský pocit hrdosti a úcty ke každému svému kroku za změnou a také pocit vděčnosti, že jste odvážně vykročili vstříc svému novému životnímu stylu…

Eliška

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *